Devil loves Angel 11.

23. září 2012 v 18:27 | happybaby3656 |  Translate
Chce mě milovat, fajn, nechám ho. Ale já jeho city nebudu opětovat. Zradil mě. Vysmíval se mi. Jak bych mu mohl důvěřovat…? Nebudu. Nechci ho milovat. Nechci už milovat božího Archanděla. Nechci se ohlížet do minulosti. Nechci si ho pamatovat. Chci ho zapomenout, nesnášet ho za to že mě donutil opustit můj starý svět. Chci zapomentou všechno. Chci žít jako každý druhý démon. Nechci si pamatovat minulost… všechno zapomenout… zapomenout jeho… zapomenout…



~
Nechci ho vidět odcházet. Nechci ho vidět, jak mi otáčí svá záda. To jediné co chci vidět je jeho úsměv; jeho úžasná… krásný… dokonalý úsměv. Chci vidět to, jak se vrací a objímá mě, jak mi říká že všechno bude dobré, protože teď jsme spolu. Chtěl bych aby mi řekl ,že mě také miluje. Chci, aby se vrátil zpět ke mně.

Ale víte… život není jednoduchý… i když jste boží stvoření… víra obvykle není taková, jak byste si jí přály…

Nechal jsem poslední slzu, aby mi zbrázdila tvář. Jakmile jsem ucítil bolest, spěchal jsem do Nebe. Letěl jsem, jak nejrychleji jsem mohl skrz mraky, ale moje křídla se měnila, byla těžší. V sekundě se změnila v černá a já jsem už nemohl k Božím branám. Když už jsem se měnil v démona, tak jsem musela alespoň říci, co jsem si o Něm myslel. Stále jsem letěl a letěl a snažil se dosáhnout Bran. Nakonec jsem je uviděl, zavíraly se, aby mi zabránily ve vstupu. Ještě víc jsem zrychlil ale v momentě co jsem k nim doletěl, se zabouchly. Už jsem nemohl vstoupit. Byl jsem vypovězen z Nebe. Nyní jsem byl padlý anděl. Zkolaboval jsem na zem před nimi, moc ohromený na to abych se zvednul. Podíval jsem se na svá křídla. Překvapivě nebyla úplně černá. Byla šedivá. Tmavě šedivá. Nebyla tak světlá jako Luciferova; jeho nyní světle šedivá až skoro bílá křídla

Moje křídla nebyla černá. Jelikož bílý je pro čisté duše a černá pro ty nejhříšnější nejšpinavější, šedivá… je mix těchto dvou. Rychle jsem naštvaně vstal. "BOŽE!! Otevři tyhle brány! Musíš mi to vysvětlit!! Bože! OTEVŘI TY BRÁNY!"

"Michaeli… Michaeli…" slyšel jsem říkat mého bratra tónem já-ti-to-říkal. Ale jen jsem ho slyšel, neviděl.

"Gabrieli! Otevři ty brány!" zakřičel jsem.

"Proč…?" řekl namyšleně.

"…protože musíš…" řekl jsem a musel jsem se za sebe stydět že jsem nedokázal vymyslet nic lepšího… nebo jsem to nebyl schopen správně zformulovat…

"… víš, nikdy jsem si nemyslel, že bys skutečně byl schopný odolat. Po tom, co Lucifer byl pryč, ses změnil. Místo toho zábavného společníka ses stal nudným. Nudným natolik, že jsi přestal objevovat svět. A Bůh kvůli tomu, že se bál že ztratí dalšího anděla, ti vymazal paměť v domnění, že se opět staneš tím, čím dřív. Ale nech mě říct ti jednu věc, nikdy se to nestalo. Byl jsi ještě nudnější. Objevovat s tebou svět bylo pro mě břímě. Měl jsi zapomenout všechno ohledně Lucifera, ale zapomněl si i všechno ohledně radosti ze života. A tak se bůh rozhodl, že ti dá speciální úkol, aby tě otestoval a hádej co, pohořel jsi… přesně jak jsem čekal. Když jsi ztratil Lucifera, ztratil jsi i důvod zůstat po boku Boha. Nechápu to… ale zase ti závidím. Ale řekněme, že to je naše tajemství…"

"Gabrieli… ty…"

"… ze začátku jsem si myslel, že když zradíš kvůli démonovi, tak že tě před tím musím ochránit a tule misi pro tebe splnit… ale pak jsem o tom popřemýšlel. Podíval jsem se zpět na časy co jsem s tebou byl před a po tom co padnul… a uvědomil jsem si, že je lepší když budeš s ním… i když to znamená abys padnul…!

"Můj bratře… miluju tě. Dal jsi mi toho tolik, že ani nevím jak ti poděkovat… ale stále potřebuju, abys pro mě něco udělal. Otevři prosím ty Brány, pro mě… potřebuju s Ním mluvit…"

"Já vím. Taky s tebou chce mluvit. Jen jsem ti to chtěl říct…" pomalu se začal přede mnou zjevovat. Brány, které nás oddělovaly, se začaly otevírat a jakmile byly otevřené, tak jsem ho objal. Nikdy jsem ani netušil, že to všechno takhle cítil. Myslel jsem, že mě už nemá rád. Myslel jsem, že o mě přemýšlí jako o přítěži a jen si přeje, abych zmizel.
"Děkuju" pošeptal jsem mu do ucha.

"Uvidíme se brzo.. teď běž." Řekl. Zanechal jsem ho tam a letěl k Božímu trůnu. A zde byl. Pohodlně seděl a naštvaně prsty o svůj trůn bubnoval.

"Jsem zklamaný Michaeli, vážně zklamaný…"

"Já jsem ten, co by to měl říct.."

"Ne, to tedy nejsi. Zradil jsi to nejdůležitější pravidlo. Zradil jsi všechny; ostatní anděle, ty co v tebe věřili, tvého bratra. Mě. Jsem zklamaný z tvého jednání. Ale stejně…"

"… stejně mě chceš vidět. Nejsi tedy nakonec až tak zklamaný. Předpokládal jsi to. A víš, co já předpokládám, že teď uděláš? Dáš mi druhou šanci. Ale to je vlastně dost špatný nápad, protože já jí odmítám. Vlastně ne, nemůžeš to nazývat ´šancí´ je to jen cosi co mi nabízíš. Protože jediná věc, kterou mi nabízíš, když se vrátím zpět, je osamělost. Protože si mi zabránil milovat kohokoliv jiného vyjma tebe. Kvůli tomuhle, jak můžeš čekat, že andělé s tebou zůstanou?" na chvíli jsem se odmlčel. "Pamatuješ si Plata, že? Takže, tím že nás takhle ovládáš je hodně jako jeho obdoba jeskyně. Skrýváš před námi toho tolik; tolik pocitů co jsou umožněny jen lidem… vždycky jsi mi říkal, že jsme lidem nadřazení… ale pravda to je jen v případě moci, protože jinak oni jsou nadřazení nám po celou dobu jejich krátkých životů. Nejsem zde abych bojoval, jsem zde abych ti tohle řekl.."

"Michaeli, předtím než půjdeš, chci abys věděl, že tvou volbu respektuji. Tvá křídla… nejsou černá, protože jsi nezhřešil, jen jsi udělal to, co jsi považoval za správné. Rozumím všemu, co jsi mi řekl, ale nic s tím neudělám. Zkrátka to tak je. Nemohu to změnit; je na to pozdě. Nechme, ostatní anděle žít tak, jak chtějí, neničme jim to… a já tě nechám žít tak, jak si přeješ… nechci kontrolovat jejich duše… jen se snažím zachovat jisté přikázání… tak jak to bylo dřív. Ale víš, že ztrácím den za dnem větší vliv…"

"Bože, ty neztrácíš žádný vliv. Lidé jsou pro teď jen ztraceni. Hledají krom potěšení jakýkoliv bolestný pocit, jen aby věděli, že jsou stále naživu. Místo honění démonů bys měl poslat své anděle, aby je přivedli na zpět na správnou cestu.

"Michaeli, prosím, žij šťastně. To je poslední mise kterou ti dávám. Starej se o Lucifera a udělej oba šťastné…" tohle jsou ta poslední slova, co jsem slyšel z Božích úst. Usmál se na mě a pomalu začalo všechno mizet v mlze. Hádám, že takhle to mělo dopadnout.

Hned poté jsem se objevil uprostřed ulice před Luciferovou/Minhovou a Keyovou budovou. A hned na mě všechno uhodilo. První problém s Bohem byl vyřešen, ten byl asi ten nejtěžší. Miluju Lucifera/Minha, ale pochybuju, že on miluje stále mě. Moc jsem si hrál s jeho city. Musí mě teď nesnášet… ale hádám, že to nezjistím, dokud ho neuvidím.

Šel jsem nahoru. Zvláštní… vlastně ne, nebylo to zvláštní; démoni, kteří se shlukovali na chodbě, se na mě už nedívali s chtíčem v očích. Byl jsem pro ně normální; jedním z nich. Chovali se lhostejně, místo chtíče v jejich očích tam teď byl zájem, zájem o nováčka.

"Jak se jmenuješ? Nepamatuju si, že bych tě tu někdy viděl." Zeptal se mě jeden a přišel blíž.

"Nech mě být." začal hladit mou tvář svejma špinavýma prackama. Jeho bystré oči se zahleděly do mých, jako kdybych snad byl jeho majetek. To snad když poprvé mluvíte s nováčkem tak se ho snažíte mít jen pro sebe?

"Ty si mě asi nepamatuješ, ale já si pamatuju tebe, Botisi." Stupidní anděl, padnul kvůli jeho hladu po masu.

"Takže N-E-C-H M-Ě B-Ý-T!" lehce jsem ho strčil do hrudě tak, aby udělal krok zpět. Obešel jsem ho a mířil do apartmánu.
"Takže Michael konečně padl kvůli Luciferovi… zajímavé" víš co? Klidně tyhle povídačky šiř dál. Nezajímá mě to. Michael padl. Lucifer padl. Tak to je.

Ignoroval jsem jeho poslední koment a šel nahoru. Musím říci, že jsem na chvíli zaváhal, než jsem otevřel dveře. Otevřel jsem je a nikdo tu nebyl. Nikdo tu nebyl pro mě. On tu nebyl. Zavřel jsem za sebou dveře a zíral. Jak dlouho to bylo? Jak dlouho jsem byl tak oddaný? Chtěl bych, aby se vše vrátilo zpět … jen kdybyste věděli … nemělo to být takhle. Prostě jen chci, aby se ten pocit vrátil; ten pocit, když se cítíte jako doma. Prošel jsem kolem koupelny, kde jsem se koupával s Ummou. Prošel jsem kolem Keyova pokoje, kde Minho zůstal se mnou, když jsem spal. Pak jsem přišel do Minhova pokoje. Do toho pokoje, kde mě utěšoval, kde mi dal tu knihu. Víte, když někoho milujete, nepotřebujete velké věci, aby vás učinili šťastnými. A vážně se nesnáším za to, že jsem si dříve neuvědomil, jak důležitý pro mě byl.

Posadil jsem se na jeho postel a podíval se kolem. Dveře byly stále rozbité od toho, jak se vřítil dovnitř, když jsem byl naštvaný. Je tu stovka jeho obrázků. Ale když se na ně podíváte, na první pohled vypadá, že je namyšlený, ale když se podíváte podruhé… jsou všechny jiné. Hodně cestoval… jen objevoval Božské poklady všude po cestě… přesně tak jak jsme to kdysi i my dělávali.

Jen co se mi vybavily všechny ty šťastné vzpomínky, objevily se mi slzy v očích a hořký úsměv na tváři. Jen kdyby to nebylo tak těžké… nechal jsem slzy kanout po tváři. Utřel jsem je přejíc si, aby to udělal on se svým sladkým dotekem.
Nějaký hluk pak porušil to ticho v apartmánu. Někdo akorát vešel dovnitř a třískl vchodovými dveřmi. Musel to být někdo naštvaný. Musí to být on. Rychle jsem vstal, abych se podíval, kdo to byl. Kéž by to byl on… kéž bych ho mohl vidět naposledy…

Vystřelil jsem z pokoje a všiml jsem si, že někdo sedí na gauči. Zíral jsem na hnědovlasého kluka a pomalu šel k němu. Byl v klidu. Věděl, že jsem za ním. Věděl. Krůček za krůčkem dokud neporušil to ticho. Atmosféra v pokoji byla nesnesitelná. S každou další sekundou mi to připadalo jako by se do mého těla zabodávaly další a další dýky.

"Měl jsi mi to říct" Promluvil Key Umma. Zastavil jsem se a mlčel. Věděl jsem, že to je on. I když jsem doufal, že to bude Minho, vidět Ummu bylo stejně bolestivé jako vidět toho, koho jsem miloval.

"Omlouvám se…" on to věděl… ví všechno. Ví, co se stalo. Ví, kdo jsem. Ví, co jsem udělal. A také ví, jak se cítím.

Vstal a rozevřel svou náruč pro mě, abych se mu mohl vyplakat na rameni. "Pojď sem baby" rychle jsem se schoval v jeho náručí a plakal. "Shh… je to v pořádku… jsem tady…" řekl snažíc se mě uklidnit.
"Tak moc se omlouvám Umma… myslel jsem si… že to co dělám… je správné… ale nakonec jsem všem ublížil… je mi to tak líto…"

"Hey, hey…" řekl a chytil mě za obě ramena tak, abych se na něj podíval "udělal jsi, co jsi musel. Vše je teď v pořádku…" snažil se mě uklidnit, abych se cítil lépe… ale vím, že tomu nevěří…
"Ne není to v pořádku! Minho mě teď nenávidí! Zničil jsem úplně všechno. Jsem tak hloupý!" Snažil jsem se vymanit z jeho sevření, ale on je tak silný.

"Nech toho!" začal jsem se vrtět v jeho sevření, abych se dostal pryč, ale stále mě držel tak pevně "Nesnaž se teď ode mě utéci!" ztišil se na moment. Já se uklidnil a on mě pustil. Na chvíli se mi zadíval do očí, než opět spustil. "Nejsi hloupý. Jen sis vzal dostatek času na to, abys porozuměl svým pocitům. A pokud na tebe ten idiot nepočkal tak tě nemiluje. Dnes jsi učinil velký krok, teď je na čase se mu vyznat, okay? Všechno bude v pořádku, zůstanu s tebou" byl jsem teď na sebe fakt naštvaný. Nemohl jsem se už dále kontrolovat, zavře, jsem své oči a začal znovu plakat. Objal jsem Ummu a schoval tvář do jeho hrudě, chvíli jsme takhle zůstali stát.

"Chtěl bych ho vidět…" porušil jsem po chvíli to ticho.

"Já vím… on brzo přijde." Jak si tím může být tak jistý? Kdybych byl jím, tenhle apartmán by byl to poslední místo, kam bych šel. Nenávidí mě tak moc, že nepotřebuje být někde, kde mu to bude připomínat mě. Key mě usadil a někam odešel. Když se vrátil, měl v ruce deku, kterou mi dal na ramena. Sedl si vedle mě a podal mi skleničku s… něčím. "Musíš to vypít. Tak tě nebudou moci najít. Chutná to hrozně, ale musíš to vypít." Vzal jsem si skleničku a všechno vypil. Vážně to chutnalo
příšerně.

Trošku mi ta chuť převrátila žaludek na ruby a začal jsem se cítit strašně znaveně. Moje hlava najednou ztěžkla. Key mě zlehka přinutil, abych si lehl na gauč. "Yeah tohle to dělá taky… pravděpodobně to bude naposledy, co budeš spát… jen…" nedokončil svou větu, protože někdo vešel do apartmánu. Otočil hlavu a zavolal na něj. "…Minho…" byla to moje možná poslední šance vyskočit z toho gauče a mluvit s ním, ale moje tělo mě neposlouchalo. Cítil jsem se tak unavený, že jsem nemohl ani zvednou ruku. Viděl jsem ještě, jak jde ke Keyovi aniž by se na mě podíval předtím, než jsem usnul. Bylo to naposledy, co jsem ho na hodně dlouhou dobu viděl.

~

Vážně nemůžu uvěřit tomu, že mě teď Key volá.. TEĎ!! V tuhle zkurvenou dobu, do toho zkurvenýho bytu. Je mi předem jasný, že mě volá kvůli něčemu, co pro mě nebude dobré. Tušil jsem, že Taemin/Michael tu bude a upřímně řečeno je mi to jedno. Jen ať tam zůstane, nic mě nezastaví předtím, abych rozdrtil ty jeho malé kosti, odtrhl jeho paže a nohy od těla… Nezastavím se před ničím, co ho přinutí zaplatit.

Otevřel jsem dveře a všiml si jak akorát Key ukládá Taemina na gauč. Seděl vedle něho a já tak na něj neviděl ale, když se otočil, odhalila se i Taeminova tvář. Vypil ten prokletý driják. Viděl jsem, jak jeho oči zčernali… a když jste démon, stane se to, jen pokud jste naštvaní anebo pokud vypijete tenhle výtažek z Pekla. Byl teď jedním z nás. Padnul. Chtěl jsem si ho vychutnat ale né když je v tomhle stavu… nikdy jsem ani nemyslel na to že by to udělal… Pomalu omdléval. Jakmile mě spatřil stěží ke mně natáhl paži. Pak omdlel.

"Od kdy?" zeptal jsem se, když jsem si byl jistý, že byl mimo.

"Pár minut… když jsem přišel ze zdola, byl tu sám a plakal. Nemyslím si, že o tom ví, ale no podívej…" Jemně Taemina posunul tak, aby mu odhalil levé rameno. Byla zde značka, vypadalo to jako znaménko. Bylo to zde, vykreslené do detailů v různých odstínech hnědé. Jeho kůře kolem toho byla zarudlá, jako kdyby mu to přineslo bolest jen, co se to objevilo. Byla to svatozář s něco jako mráčky kolem a byl tam tmavý meč, co to roztínal ve dví. Tohle mohlo znamenat jediné - revoluci v Posvátné zemi. A on byl příčinou.

Po pár vteřinách zírání na to jsem se opět podíval na Keye co na to hleděl taky. "Keyi, odcházím" nezničím Taemina, ne dnes. Nechám ho, ať se stará o Keye, jeho Ummu.

"Buď zpět na večeři, baby!" řekl, když jsem byl už u dveří. Pochopil…

"Neboj se, Mama… jen nepodpal dům když budu pryč…"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 9pitris 9pitris | Web | 4. října 2012 v 19:08 | Reagovat

woooow další dílek :) moc děkuju :) to je úžasné musela jsem si přečíst pár kapitol zpátky abych si připomněla o čem to je ae jako vždy je to dokonalé :) děkuju za přeložení :) tohle se tak krásně čte a jelikož mám zítra náboženství a nejspíš budeme diskutovat o peklu a nebi tak se docela těším :) ta osoba co to psala má opravdu zajímavé a zvláštní ae přesto krásné myšlenky :)

2 B-anka B-anka | 7. října 2012 v 23:44 | Reagovat

Úžasně krásné, dokonale mi to zahnalu depku když jsem byla nemocná. Jste dost dobří to všechno překládat. Nádhera, skvělý blog :-)

3 Katty Katty | Web | 17. listopadu 2012 v 20:55 | Reagovat

Jůůů nový díl *ww* a dokonalý jako všechny předchozí, i překlad ^w^

4 Vyzvánění Vyzvánění | Web | 29. dubna 2014 v 20:00 | Reagovat

Moc hezký článek.

5 KIRAbent KIRAbent | E-mail | Web | 13. července 2018 v 11:41 | Reagovat

To determine internal swelling is difficult enough, therefore, consequently, they influence the body for a long time, which threatens the normal fetus. Fluids are dangerous because they break blood circulation. Similar picture leads to worsening feeding and the breath baby, created hypoxia.
Fighting such a pathology should be done with the help of correction feeding and special exercises so that water does not stay tissues. If expectant mother is resting, then under the feet preferably put a cushion or pillow to improve the blood circulation of tired legs. Do not long time to sit or stand, as this leads to stagnation in the body. It is recommended that the knee-elbow position several times a day in order to increase blood flow.
<a href=http://pregnancyplus.info/what-causes-swollen-feet-after-giving-birth>swollen feet after giving birth</a>

6 MirkaPlet MirkaPlet | E-mail | Web | 22. července 2018 v 11:37 | Reagovat

Peels can help to eliminate from most age changes dermatological cover. operations efficient at any age, recommended for skin layer of any type. After light exposure disappear minor wrinkles, epidermis turns out young, smooth. Regeneration – three days. The middle peeling effectively copes wrinkles (expression, old, affects small pits, removes age spots.
Recovery – seven days. Profound peeling doing in the beauty medical facilities. This is maximum effective operation, although requires long term recovery – about thirty days.
<a href=http://chemicalpeel.in/chemical-peel-procedure-what-is-the-right-order>chemical peel procedure</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama